Pakistan

• K 60 průvodců Karachi Karachi doesn't seduce — it overwhelms. Twenty-five million people, the salt air off the Arabian Sea, the call to prayer tangling with car horns, and somewhere in a back lane off Burns Road, the best biryani you'll ever …
• I 46 průvodců Islamabad Islamabad doesn’t shout—it exhales. One moment you’re in a grid of jacarandas, the next the Margallas step forward like a granite tide and the air smells of pine and chapli kebab smoke.
• F 2 průvodců Faisalabad Stand on the Chenab Club roof at dusk and the eight radiating bazaars flicker on like bulbs in a 118-year-old circuit board—commerce, chaos and qawwali echoing from a city that still hums in the key of cotton.
• S Skardu The staging post for K2 expeditions, sitting at the junction of the Indus and Shigar rivers, with a Mughal-era fort above town and the Deosai plateau — world's second highest — an hour's drive away.

• karachi

  Dolní Indus a pobřeží Sindhu

  karachi běží na mořském vzduchu, penězích z přepravy a vyčerpání, a přesto v něm zůstává místo na pozdní večeře i lepší rozhovory, než jaké zvládá většina metropolí. Když zamíříte do vnitrozemí, Sindh zpomalí do starších vrstev: řemeslné tradice Hyderabadu, železniční váha Rohri a Sukkuru a strohá autorita Mohenjo-daro, kde půdorys ulic starý 4 500 let stále působí znepokojivě rozumně.

  karachi · Hyderabad · Mohenjo-daro · Rohri and Sukkur · Makli Necropolis

• lahore

  Střední a jižní Paňdžáb

  lahore má švih, jenže Paňdžáb je větší než jedno město a méně uhlazený, než jeho obdivovatelé přiznávají. Faisalabad ukazuje průmyslovou strojovnu, gujrat nese tišší kupecký rytmus a Multan přináší mauzolea s modrými dlaždicemi, světce, vedro a takový prach, že večerní světlo vypadá skoro draze.

  lahore · Faisalabad · gujrat · Multan · Rohtas Fort

• islamabad

  Hlavní město a plošina Potohar

  islamabad může po zbytku země působit skoro podezřele uspořádaně, ale odměna leží hned za jeho úhlednými sektory. rawalpindi vám dá starší obchodní tep, zatímco Taxila stlačí achaimenovské, řecké, buddhistické i kušánské dějiny do malého okruhu, který si zaslouží celý den a slušné boty.

  islamabad · rawalpindi · Taxila · Margalla Hills · Lok Virsa Museum

• Peshawar

  Chajbar a paštunský severozápad

  Peshawar obchoduje s pamětí, trhem a formálností; pohostinnost tu může působit skoro obřadně a právě v tom je její síla. Za městem se nálada úplně láme: Chitral přináší vysoká údolí, dřevěné mešity a horské pomezí, které si s rovnými čarami na mapě nikdy příliš nelámalo hlavu.

  Peshawar · Chitral · Takht-i-Bahi · Bala Hisar Fort · Qissa Khwani Bazaar

• Hunza

  Sever Karakoramu

  Hunza je uhlazená tvář severního Pákistánu a ano, výhledy jsou tak drsné, jak se říká. Jenže region funguje proto, že vyvažuje velkolepost obydlenými místy: sady, starými pevnostmi, chapli kebaby u silnice a dlouhými úseky Karakoram Highway, kde geologie pořád vítězí v každé při.

  Hunza · Passu · Altit Fort · Baltit Fort · Karakoram Highway

• Skardu

  Baltistán a západní plošina

  Skardu je praktická brána do Baltistánu, kde vedle sebe stojí ledové řeky, vojenská logistika a jedny z nejtěžších horských scenérií na světě. Quetta patří do docela jiné krajiny, sušší a ostřeji řezané, ale sdílí stejné pravidlo: vzdálenosti jsou velké, počasí rozhoduje a kdo tuto část Pákistánu prodává jako snadnou, nestrávil tu dost času.

  Skardu · Deosai National Park · Shigar · Quetta · Hanna Lake

1. 3 dní

   3 dny: Mughalský Paňdžáb směrem na jih

   Tahle trasa drží kilometry při zemi a pozornost na správných místech: císařský lahore, textilní Faisalabad, pak Multan plný svatyní. Hodí se pro cestovatele, kteří chtějí velkou architekturu, poctivé jídlo a rychlý čtenářský tah Paňdžábem, aniž by předstírali, že za tři dny obejmou půl země.

   lahore → Faisalabad → Multan

   Nejlepší pro: pro nováčky, kterým záleží víc na historii a jídle než na horských scenériích

2. 7 dní

   7 dní: Hlavní město, ruiny a hrana Chajbaru

   Začněte v islamabad a rawalpindi, tedy v moderním hlavním městě a jeho starším dvojčeti, pak pokračujte do Taxila za archeologií Gandháry a skončete v Peshawaru. Trasa je kompaktní, přívětivá pro vlak i silnici a silná na muzea, staré bazary a dlouhý dozvuk říší.

   islamabad → rawalpindi → Taxila → Peshawar

   Nejlepší pro: pro milovníky historie, muzejní typy a každého, komu vyhovují hutné dny s krátkými přesuny

3. 10 dní

   10 dní: Sindh po moři a řece

   Začněte v karachi, kde má země svou nejhlasitější a nejbystřejší velkoměstskou energii, a pak sledujte Indus do vnitrozemí přes Hyderabad, Rohri and Sukkur až k Mohenjo-daro. Tohle je trasa pro cestovatele, kteří dávají přednost přístavům, svatyním, železničním městům a archeologii před horskými pohlednicemi.

   karachi → Hyderabad → Rohri and Sukkur → Mohenjo-daro

   Nejlepší pro: pro městské průzkumníky, fanoušky archeologie a zkušenější cestovatele po jižní Asii

4. 14 dní

   14 dní: Vysoká údolí a dlouhé silnice

   Tento severní okruh dává Pákistánu čas, který si říká: meruňkovou krajinu Hunzy, strohé vysokohorské drama kolem Skardu a odlehlejší náladu Chitralu. Vzdálenosti jsou skutečné, silnice mohou být pomalé, a právě o to jde; nejlepší dny tu často bývají ty, kdy jen hledíte z okna.

   Hunza → Skardu → Chitral

   Nejlepší pro: pro horské cestovatele, fotografy a každého, kdo umí vyměnit jistotu za krajinu

• Lyallpur Museum

  Faisalabad

  Faisalabad's city museum still bears the name Lyallpur, tracing Sandal Bar, canal-colony planning, textiles, and the city's split sense of self.

• Shakarparian

  Islamabad

• Lake View Park

  Islamabad

Vízum

Většina cestovatelů za volným časem by měla žádat předem přes oficiální pákistánský online vízový systém NADRA, místo aby spoléhala na vízum po příletu. Při příjezdu mějte u sebe pas platný ještě šest měsíců, vytištěné schválení víza a údaje o prvním hotelu nebo hostiteli.

Měna

V Pákistánu se platí pákistánskou rupií, značenou PKR. Hotovost je pořád důležitá v Hyderabadu, Multanu, Peshawaru, Hunze a Skardu, i když karty fungují v lepších hotelech a kavárenských řetězcích v karachi, lahore a islamabad; praktický rozpočet střední třídy je asi 20 000 až 40 000 PKR na den.

Jak se sem dostat

Hlavní mezinárodní brány jsou islamabad, lahore a karachi, s užitečnými vedlejšími přílety přes Peshawar, Multan a Quetta. Většina dálkových tras se napojuje přes Dauhá, Dubaj, Abú Zabí, Istanbul, Džiddu, Rijád, Maskat nebo Kuvajt, ne po souši.

Jak cestovat po zemi

Na klasické dlouhé přesuny dobře fungují vlaky na koridoru karachi-lahore-rawalpindi, i když zpoždění jsou dost běžná na to, aby byly těsné přestupy v tentýž den špatný nápad. Mezery vyplňují autobusy a aplikace na objednání jízd, zatímco lety šetří skutečný čas směrem do Skardu a na daleký sever, když jsou silnice pomalé nebo neprůjezdné.

Podnebí

Pákistán se dělí do dvou silných cestovních sezon. Do lahore, karachi, Hyderabadu, Multanu a Taxily jeďte mezi říjnem a březnem kvůli příjemnějšímu městskému počasí, pak se přesuňte do Hunzy, Skardu a Chitralu mezi květnem a říjnem, kdy jsou horské silnice, průsmyky a trekové trasy otevřené.

Připojení

Mobilní data se ve velkých městech shánějí snadno a hotelová Wi‑Fi je běžná, ale mimo business-class hotely kolísá. Počítejte se slabší službou na dlouhých dálničních úsecích, v Chitralu a v částech Gilgit-Baltistánu, takže si mapy a screenshoty jízdenek stáhněte ještě před odjezdem z islamabad nebo rawalpindi.

Bezpečnost

Bezpečnostní podmínky se podle regionu ostře liší, takže před pevným naplánováním trasy zkontrolujte aktuální vládní doporučení i místní omezení. Pro většinu cestovatelů platí prosté pravidlo: držte se zavedených okruhů jako lahore, islamabad, Taxila, Hunza a Skardu, používejte registrovanou dopravu a vyhněte se nočním jízdám po horských silnicích.

Tipy pro návštěvníky

• Nejdřív hotovost

  Než opustíte velké město, mějte u sebe dost rupií na celý den. Bankomaty jsou běžné v karachi, lahore, islamabad a rawalpindi, pak jejich síť řídne a je méně spolehlivá v Hunza, Skardu, Chitralu a menších městech Sindhu.

• Kde dávají vlaky smysl

  Vlaky používejte na dlouhé, rovinaté koridory jako karachi až lahore nebo rawalpindi. Do hor si šetřete čas i síly na silniční dopravu nebo lety; železnice sever nevyřeší.

• Sever rezervujte včas

  Hotely a vnitrostátní lety do Skardu nebo Gilgitu rezervujte na červen až září a během hunzské sezony květů s velkým předstihem. Úzkým hrdlem bývá častěji doprava než samotný pokoj.

• Kontrolujte servisní poplatky

  Než přidáte spropitné, přečtěte si účet. V Sindhu se daň v restauracích může lišit podle toho, zda platíte hotově nebo kartou, a některá místa střední třídy už připočítávají desetiprocentní servis.

• Stáhněte si offline mapy

  Udělějte to před každou delší jízdou autobusem nebo přesunem do hor. Signál může mezi údolími zmizet a screenshot rezervace hotelu funguje i tehdy, když síť ne.

• Vyhněte se nočním jízdám

  Horské silnice kolem Skardu, Chitralu a Karakoram Highway jsou po setmění pomalejší a riskantnější. Vyjíždějte brzy, nechte si v programu rezervu a berte sesuvy půdy jako normu, ne jako výjimku.

• Oblečení a etiketa

  Střídmé oblečení cestu usnadní každému, hlavně ve svatyních, mešitách a menších městech. Používejte zdvořilé oslovení, přijměte čaj, když můžete, a než začnete fotit lidi na bazaru nebo ve vesnici, zeptejte se.

• language

  Jazyk se třemi závoji

  V Pákistánu jazyk nepřenáší jen význam; uspořádává vzdálenost. Urdština vstupuje do místnosti v naleštěných botách, angličtina se složkou pod paží, paňdžábština s moukou na rukou, paštština s páteří, sindhština s pamětí řeky. V Karáčí může věta začít anglicky, přehoupnout se do urdštiny kvůli taktu a skončit v sindhštině nebo paňdžábštině tam, kde má zasáhnout do žeber.

  Zázrak se skrývá ve druhé osobě. Aap chrání všechny. Tum riskuje blízkost. Tu může požehnat, zranit, svést nebo urazit, často dřív, než věta vůbec dosedne. Země je stůl prostřený pro cizince a Pákistán klade ke slovu „ty“ rovnou tři lžíce.

  Tituly tu vykonávají tajnou práci. Bhai, baji, apa, sahib, ji, uncle, aunty: nejsou to ozdobné slabiky, ale společenské stehy. V Lahore vás může obchodník oslovit ji s takovou vážností, že se na okamžik cítíte povýšeni; v Peshawaru může pohostinnost znít téměř obřadně; v Hyderabadu sindhština změkčuje vzduch, i když smlouvání zůstává tvrdé.

  A pak přijdou poklady, které se překladu vzpírají. Tehzeeb jsou způsoby s rodokmenem. Izzat je čest s publikem. Mehfil je setkání, které získá teplotu. Inshallah může znamenat zbožnost, odklad, odmítnutí, optimismus nebo prosté přiznání, že budoucnost patří stejně Bohu jako dopravě.

• cuisine

  Kouř, pšenice a teologie tuku

  Pákistánské jídlo začíná apetitem a končí hádkou. Ne tou opatrnou. Stůl v Lahore chce charghu, nihari, halwa puri a ještě jeden naan navíc, než kdo přizná; Karachi odpovídá biryani, bun kebabem a nočním kouřem podél Burns Road; Peshawar před vás položí chapli kebab s klidem civilizace, která si je svou metodou jistá.

  Chléb je tu příbor, povolení i tempo. Trháte, nabíráte, táhnete, skládáte. Rýže nic nezdobí; nese vývar, morek, skořici, hřebíček, černý kardamom, celou karavanu. I zdrženlivost má váhu. Dobrý yakhni pulao ze severu řekne méně než biryani a nějak prozradí víc.

  Snídaně se chová jako výzva. Paya před polednem. Nihari za prvního světla. Halwa puri v neděli, kdy se sladkost, cizrna a horký olej spiknou proti uměřenosti a bez obtíží vyhrají. Pákistán nepředstírá, že slast potřebuje omluvu.

  A potom dorazí ovoce. Sindhri mango v červnu, Chaunsa v červenci, meruňky z Hunzy usušené do jantarové paměti, moruše barvící prsty. Národ lze soudit podle nakládané zeleniny, ale i podle toho, s jakou vážností zachází s ranním vývarem. V tomhle je Pákistán přísný.

• literature

  Rána, která se naučila mluvit

  Pákistán se čte jako země, která nevěří oficiálním verzím. A to je jeho zdraví. Začněte u Saadata Hasana Manta, narozeného na území dnešní Indie, ale s prudkou oprávněností přisvojeného Pákistánem, anatoma rozdělení i lidského podvodu. Jeho povídky neutěšují; stahují kůži. Toba Tek Singh zůstává jedním z nejčistších aktů literární krutosti na subkontinentu: šílenec uvězněný mezi novými hranicemi, tedy vlastně přesná diagnóza století.

  Pak přejděte k Faizi Ahmedu Faizovi, který dovedl psát revoluci tak, jako by skládal ghazal pro jedinou milovanou a náhodou do něj zahrnul miliony lidí. Ten trik spočíval v eleganci. Heslo rychle umírá; verš s hudbou přežije vězení, diktátory i špatný přednes. Pákistán to chápe už desetiletí.

  Intizar Husain psal ztrátu jako počasí. Bapsi Sidhwa vtiskla Lahore jiskru komedie i nůž dějin jediným gestem. Mohsin Hamid proměnil Lahore a migraci v uhlazené, zneklidňující bajky pro globální věk, aniž by obrousil místní kresbu. V urdštině, angličtině, paňdžábštině i sindhštině literatura pořád páchá tentýž úctyhodný zločin: říká nahlas to, co by slušná společnost nejraději zametla pod koberec.

  Města nesou knihovny ve svém postoji. Lahore působí přečteně a právem je na to hrdé. Karachi píše rychleji, pod tlakem. Islamabad zakládá a rediguje. Taxila dodává delší časovou osu, připomínku, že myšlenky těmito údolími procházely dávno předtím, než se je pasy naučily přerušovat.

• etiquette

  Obřad druhého šálku

  Zdvořilost v Pákistánu není drobná mince. Je to architektura. Boty se mohou zout, jí se pravou rukou, starší se zdraví jako první a odmítnutí je často třeba předvést dvakrát, než se přijetí stane upřímným. Když vám někdo nabídne čaj, nejde ani tak o nápoj jako o rituál vašeho vztahu k němu.

  Hosté jsou překrmováni z morálních důvodů. Hostitel může naléhat s tak neúnavnou něhou, že odpor se nejprve stane nevychovaností a pak marností. Uslyšíte jez, prosím, dejte si, ještě trochu, jako by chuť k jídlu byla referendem o náklonnosti. V Peshawaru to může působit skoro vznešeně; v Lahore teatrálně; v Karáčí uspěchaně, ale o nic méně skutečně.

  Veřejná zdrženlivost a soukromé teplo tu stojí vedle sebe bez rozporu. Muži mohou při prvním setkání působit formálně, ženy si mohou nejprve přečíst místnost a teprve pak stanovit podmínky, rodiny často chrání své hranice s přesností a pak je po stupních otevírají, což je ostatně jediný důstojný způsob, jak otevírat něco cenného. Důvěrnost se zaslouží. A když ji získáte, bývá velkorysá.

  Skromnost je praktická inteligence. Stejně tak trpělivost. Netlačte se do fronty, pokud fronta už nepřestala existovat, což se stává. Nefotografujte lidi, svatyně ani kontrolní stanoviště bez zeptání. A když vám někdo s naprosto vážnou tváří po dvaceti minutách a dvou šálcích chai oznámí, že jste teď člen rodiny, berte to natolik vážně, abyste se usmáli, a natolik lehce, abyste přežili večeři.

• religion

  Když se volání nese prachem

  Náboženství v Pákistánu není hudba v pozadí. Udává hodinu. Adhán se nese přes dopravu, vrány, generátory, pouliční prodavače, školní zvonění i kovový kašel motorek a na pár vteřin dostane město druhou kostru. V Karáčí se zvuk odráží mezi bytovkami a mořským vzduchem; v Lahore proplouvá mezi mughalskou cihlou a tržním kouřem; v Islamabadu může působit skoro geometricky.

  Většina země je muslimská, převážně sunnitská, se šíitskými komunitami vetkanými do národní tkaniny a se staršími zbožnými formami, které se odmítají nechat úhledně zařadit. Súfismus je důležitý, protože láska potřebuje veřejný jazyk. Ve svatyních, zvlášť v Sindhu a Paňdžábu, voní zbožnost po růžových okvětních lístcích, prachu, vosku, smaženém jídle a lidské blízkosti. Víra může být vážná. A taky může tleskat.

  Data Darbar v Lahore přijímá poutníky, prosebníky, loudaly, matky s dětmi, studenty před zkouškami i muže, jejichž tváře říkají, že už zkusili všechno ostatní. Táž země, která si cení decoru, zná i extatické opakování, qawwali, prosbu a matematiku korálků přepočítávaných v nervózních prstech. Víra tu není jen nauka. Je to zvyk, rytmus a stav nouze.

  Cestovatel by měl pochopit jednu prostou věc: posvátný prostor je společenský prostor s vyšším napětím. Oblečte se s taktem. Nejdřív se dívejte. Ve svatyni v Multanu nebo v mešitě v Islamabadu není úcta divadelní nálada, ale sdílená disciplína a místnost si všímá, kdo ji přinesl.

• architecture

  Cihla, mramor a radost z měřítka

  Pákistán staví v hádkách mezi říší, klimatem, vírou a opravou. Nejsvůdněji to dokazuje Lahore. Lahore Fort a Shalimar Gardens rozehrávají mughalskou geometrii s císařskou sebejistotou, zatímco Badshahi Mosque řeší problém velkoleposti tím, že se odmítá stydět. Červený pískovec, mramorová intarzie, nádvoří, která učí vaše kroky pokoře: ta lekce je okamžitá.

  Pak země změní rejstřík. V Taxile mluví kámen a ruina za starší světy: achaimenovské stopy, buddhistické kláštery, gandhárské fragmenty, civilizace naskládané na sebe jako opravy textu. V Thattě a Makli se hrobky rozprostírají po zemi v městě mrtvých tak obrovském, že statistiky přestávají pomáhat. Půl milionu hrobů je číslo; projít se tam je jiná kategorie.

  Islamabad dává přednost plánovaným třídám, diplomatickým rozestupům a chladné abstrakci hlavního města vynalezeného v 60. letech, aby napravil rozlézavý, k moři obrácený nepořádek Karáčí. Jeho Shah Faisal Mosque, dokončená v roce 1986, vypadá méně jako zděděná mešita a víc jako bílý stan přeložený do architektury inženýrem s prorockými ambicemi. Někomu se nelíbí. Dobře. Budovy mají riskovat odmítnutí, pokud chtějí zůstat v paměti.

  Na severu učí Hunza a Skardu tvrdší gramatiku. Pevnosti se drží svahů, protože roviny byly luxus, který ta údolí neměla. Dřevo, kámen, hlína, strážní věže, terasy: horská architektura nikdy nezapomíná na zimu. Nejprve řeší, jak vydržet, a teprve potom, jak okouzlit. Výsledek může být přísný. A také dost krásný na to, aby umlčel ješitnost.

• art

  Republika malovaného kovu

  Kdyby měl jeden jediný předmět zastoupit pákistánský vizuální vtip, byl by to náklaďák. Ne jeho miniatura v muzejním obchodě. Ten náklaďák sám: ocelová karoserie, řetězové třásně, zrcátková výzdoba, ručně malované oči, růže, pávi, tygři, mešity, filmové hvězdy, rajští ptáci, koránská kaligrafie a občas i verš poezie řítící se po dálnici pod pytli obilí. Užitečnost jde do práce oblečená na svatbu.

  Truck art se často odbývá jako veselý folklor, což je příliš slabé. Je to pohyblivé veřejné umění se zvukem navíc. Každý region zanechává otisky prstů: hustší ornament Paňdžábu, odvážnější a rozvolněnější pojetí spojené s dílnami v Karáčí, rozdíly v barvách, řezbě a písmu, které znalci čtou stejně jako jiní školní kravaty. Nákladní vůz dokáže vyhlásit zbožnost, touhu, žal, vlastenectví, marnivost i humor dřív, než zařadí další rychlost.

  Stejné oko pro povrch se objevuje i jinde. Sindhské tisky ajrak v indigové a madderově červené nesou tak starou přesnost dřevotisku, až působí geologicky. Balúčská výšivka mění trpělivost v geometrii. Obchody s onyxy prodávají leštěný kámen v barvách, které už hraničí s nestydatostí. Pákistán chápe, že dekorace, když se dělá vážně, není přebytek. Je to identita odmítající anonymitu.

  Účastní se i ty nejmenší věci. Skleničky na čaj. Obklady svatyní. Svatební náramky. Bronzová Tančící dívka z Mohendžodara, 10,5 centimetru drzosti z doby kolem roku 2500 př. n. l., působí současně právě proto, že stojí jako někdo, kdo ví, že ozdoba a postoj jsou příbuzní. Pákistán tenhle argument dokazuje už velmi dlouho.

Ochutnejte zemi

• Halwa puri

  Nedělní ráno. Puri se trhá, cizrna nabírá, bramborové kari přichází vzápětí, halwa do toho vpadne. Rodiny se scházejí, děti natahují ruce, čaj dorazí.

• Nihari

  Jídlo za úsvitu. Naan se namáčí, morek se leskne, zázvor dosedá, citron řeže. Přátelé se přou, rolety se zvedají, vývar vítězí.

• Chapli kebab

  Pozdní oběd nebo zastávka na cestě. Naan se skládá, kebab se láme, chutney stéká, cibule kousne. Peshawar ukazuje, ruce poslouchají.

• Karachi biryani

  Oběd, svatba, hostina v kanceláři, návštěva po smutné události, narozeniny. Rýže se páří, brambora překvapí, raita zchladí, debata začíná. Všichni servírují, nikdo nesouhlasí.

• Bun kebab

  Pouliční hlad po setmění. Houska tiskne, placička syčí, chutney přetéká, papír zachytává. Karachi chodí a jí.

• Sajji

  Jídlo pro skupinu. Kuře nebo jehně se peče, sůl vládne, maso se trhá, rýže čeká. Ticho přichází první, řeč až potom.

• Chai with biscuits

  Rituál příchodu. Hrníčky cinknou, pára stoupá, sušenky se namáčejí, čas zpomalí. Hostitelé se ptají, hosté odpovídají, objeví se druhý šálek.

Významné osobnosti

• Muhammad Ali Jinnah

  Zakladatel Pákistánu · 1876-1948

  Jinnah dal Pákistánu právní tvar chladnou přesností advokáta, ne hřejivostí demagoga. Jeho poslední měsíce v Karachi působí zpětně téměř nesnesitelně intimně: zakladatel obrovské nové země, už nemocný, se stále snaží udržet pohromadě stát zrozený v panice a krvi.

• Allama Muhammad Iqbal

  Básník a politický myslitel · 1877-1938

  Iqbal Pákistán nezaložil, ale pomohl učinit jeho vznik myslitelným. Psával s filosofickou ambicí a lyrickým žárem a měnil poezii v politické napětí; v Lahore, kde jeho hrob stojí u Badshahi Mosque, se z intelektuála stává téměř dynastická postava.

• Nur Jahan

  Mughalská císařovna · 1577-1645

  Nur Jahan věděla, že vliv funguje nejlépe tehdy, když vypadá bez námahy. Formovala dvorský vkus, patronát i politiku v mughalské říši soustředěné kolem Lahore a dokázala, že s impériem může hýbat žena, kterou oficiální protokol raději skrýval jen napůl.

• Kanishka I

  Kušánský císař · c. 127-c. 150

  Kaniška proměnil dnešní severní Pákistán v jednu z velkých asijských křižovatek. Za jeho vlády nesly cesty kolem Peshawaru a Taxily mnichy, obchodníky, relikvie i vyobrazení Buddhy směrem k Číně, což není špatná definice civilizační moci.

• Muhammad bin Qasim

  Umajjovský vojevůdce · c. 695-715

  Do Sindhu dorazil skandálně mladý a z historického záznamu zmizel ještě rychleji, zabalený do legendy dřív, než usedl prach. Právě proto přetrvává: nejen jako dobyvatel, ale jako tragický mladík, jehož kariéra vzplála dost jasně na to, aby pozvala mýtus.

• Abdul Sattar Edhi

  Humanitární pracovník · 1928-2016

  Edhi je vzácná národní postava, vedle níž politika působí malicherně. Z Karachi vybudoval síť sanitek a útulků pro lidi, které stát přehlížel, a udělal to s tak umanutou prostotou, že i jeho kritici museli ztišit hlas.

• Benazir Bhutto

  Premiérka a politická dědička · 1953-2007

  Benazir nesla lesk i kletbu dědictví. Vrátila se z exilu do země, která ji chtěla, pochybovala o ní a nakonec ji sledovala umírat v rawalpindi, čímž ji navždy uzamkla v tragickém rejstříku vyhrazeném politickým dynastiím.

• Malala Yousafzai

  Aktivistka za vzdělání · born 1997

  Malala začala jako školačka trvající na zřejmé věci, že dívky se mají vzdělávat, a ta prostá věta ji málem stála život. Síla jejího příběhu je v tom, že vzešel z obyčejného údolí pod mimořádným tlakem, ne z hlavního města vychovaného pro symboliku.

• Saadat Hasan Manto

  Spisovatel · 1912-1955

  Manto dorazil do Lahore po rozdělení a psal, jako by zdvořilost byla formou lži. Nikdo nezachytil nestydatost hranic nakreslených politiky a placených obyčejnými těly lépe, a právě proto ho Pákistán čte s obdivem i nepohodlím.