Starověké Divadlo v Taormině.

Rozhodně. A to ani tak kvůli ruinám samotným, jako spíše kvůli štěstí v neštěstí, které se na nich podepsalo. Zadní stěna jeviště kdysi stála tak vysoko, že zakrývala výhled na Etnu; její částečné zřícení v průběhu staletí vytvořilo panorama, o kterém Johann Wolfgang von Goethe v roce 1787 prohlásil, že jde o „nejvelkolepější scenérii světa“. Stojíte v 2 300 let starém divadle, kde je tím nejlepším prvkem něco, co architekti původně vůbec nezamýšleli.

Vyhraďte si 60 až 90 minut, pokud chcete víc než jen rychlou fotku z jeviště. Rychlá obchůzka hlavní terasy zabere 20 až 30 minut, ale výstup do nejvyšší řady hlediště, odkud se otevírá výhled od moře až k vulkánu, a zkoumání výklenků ve stěně či odvodňovacího kanálu v orchestřišti, si žádá pomalejší tempo. Audio průvodce sice přidá kontext, ale vyžaduje ponechání dokladu totožnosti v pokladně, což leckoho odradí.

Vydejte se na východ po Corso Umberto a sledujte značení na Via del Teatro Greco – je to krátká procházka do kopce z hlavní pěší zóny. Pokud přijíždíte vlakem na stanici Taormina-Giardini, nasedněte na místní kyvadlový autobus, který vás vyveze do historického centra. Řidiči by měli využít parkoviště Lumbi nebo Porta Catania, protože centrum je součástí zóny s omezeným vjezdem.

Jarní dopoledne před desátou hodinou. Vzduch je svěží, Etna má často ještě sněhovou čepici a z teras pod vámi vane vůně pomerančových květů – kombinace, která v létě mizí. Západ slunce je sice efektní, protože vápenec mění barvu z bledě zlaté na sytě okrovou, ale letní večery často znamenají, že je divadlo uzavřeno kvůli koncertům a výhled hyzdí ocelové lešení a plastové židle.

První neděli v měsíci je vstup zdarma. Vstupenky jsou dostupné pouze v pokladně na místě, a to systémem „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, takže dorazte včas. Osoby se zdravotním postižením a jejich doprovod mají vstup zdarma po předložení platného potvrzení kdykoliv.

Většina návštěvníků jen proběhne kolem malých výklenků v jevištní stěně, které kdysi hostily sochy římských císařů. Podívejte se i dolů: starověký odvodňovací kanál v podlaze orchestřiště je tichým svědectvím římské vynalézavosti. A nevynechejte Odeon – menší římské divadlo objevené náhodou v roce 1892 u Palazzo Corvaja, kam téměř nikdo nechodí.

Standardní vstupné pro dospělé vyjde na 10 až 13 eur, občané EU ve věku 18–25 let platí zhruba 5 eur. Doporučuji rezervaci přes Aditus Culture, vyhnete se tak frontám, které bývají v hlavní sezóně únavné. Storno je obvykle možné provést do půlnoci dne před plánovanou návštěvou.

Obojí, ač je název zavádějící. Řečtí kolonisté ve 3. století př. n. l. vytesali do svahu 100 000 metrů krychlových skály, což by zaplnilo zhruba 40 olympijských bazénů. Většina toho, co vidíte dnes – cihlová stěna jeviště, monumentální oblouky a rozšířené hlediště – pochází z římské přestavby, pravděpodobně mezi 1. a 2. stoletím n. l., kdy bylo divadlo upraveno pro gladiátorské zápasy.